ukázky: poznámky k filmu Alien 5:
Nově oživlá Ripley mě pěkně dostala. Jako žádnej jinej film. Je kusem ze mě, kusem mýho mládí, času s
Xem. Ona je Xem. A včera...
Je tak tvrdá. Sebevědomě až pohrdavě se usmívá (chvilka, kdy pláče pro vetřelčí mládě a omlouvá se mu, to nedokáže zvrátit, ostatně to ona ho zabila). Ale znovu je mi z ní smutno, znovu samotná. Nebo ne? Nebo právě proto, že náhle silná, tedy samostatná, se mi zdá, že opouští mě? Nový aspekt ženy - prošlá temnotou i smrtí, zesílela, protože ji nyní obsahuje? Hrozivá černá Kálí? Mám v tom víc zmatku než čehokoli jinýho. Její vztah k
vetřelčí královně, která je vlastně jejím dítětem (i když ho ona jen hostila, technické detaily (kombinace genotypu) by taky mohly hrát v mytické interpretaci roli), proč mladý vetřelec zabíjí svoji matku, proč jej nakonec Ellen zabíjí? Proč je tam nejlidštější robot? Nerozumím, nerozumím!
Ellen Ripleyová je nyní mnohem víc Xemonou. Ale právě proto působí náhle mnohem míň lidsky (i když, co zde znamená lidsky? Neznalost temnoty).
Vetřelec je stín. Ellen s ním bojuje, umírá, prochází smrtí se stínem integrovaným. Ale to je teze, ona snad vypadá dost sebevědomě a tajemně, což by mohlo naznačovat, že ví víc, že je jaksi podivně zasvěcena, ale nikdo víc to neví, pasáž přitulení k vetřelčí královně to jen málo málo naznačuje. Na zasvěcence je taky příliš aktívní - agresívní. Kromě oněch zmíněnejch náznaků, ji to vědomě nezměnilo.
Callová - že skutečně lidského člověka bude třeba teprve syntetizovat (dokonce naznačeno, že až teprve ve druhé fázi - Call je android druhé generace projektovaný androidy).
Chyba předlohy, že se stále příliš drží agrese, zničení jedné strany, nebo tomu jen nerozumím?
Snaha podmanit si svět... oplodňujeme jej sami sebou... děti z toho vzešlé jsou macešské ke světu, ale my zase k nim... nechápu, co jsou ty děti, ale přijde mi to totéž jako s Ripley, která je macešská ke své nové síle...
Co její klonované předchůdkyně? Minulé inkarnace?
Vstoupila jsi do mě, když jsem spala, ale já... necítím zlobu. Celý život jsem proti tobě bojovala, ale ty jsi mi přesto dala nosit svoje dítě, které mě přivedlo až za hranice Hádu... a odsud zpět... Vzali mi ho, protože jsem k němu byla macešská. A přitom jsem ho nedokázala nemilovat, i když mě zabíjelo, i když jsem umírala... Co se se mnou stalo? Jsem zdrogovaná?
Zabila jsi mě tím, že jsi do mě vstoupila a nebylo už možné, tě udržet vevnitř. Chtěla jsem tě zabít se sebou, ale prošla jsem jen branou...
Jsi ten, který neprošel. Oči máš nevinné, ale zabíjíš, máš kus ze mě, hledáš lásku, ale jsi zbloudilec, který... NE, tohle nejde, kdo je ten mladej vetřelec? Dítě Ripleyové a vetřelce? Stále mám dojem, že Ripley zde zkouškou neprošla.
A ke všemu ten mladej vypadal jako latexová parodie!
- Poprvé jsi oživila temnotu, dala jsi kus sebe svému stínu. Narodil se netvor, nediv se. Dala jsi málo. Toužil po lásce, ale byl ještě příliš nemilován, proto zlý. Vyděsil tě, vypudila jsi ho do nicoty. Ale po tváři ti tekly slzy.
- Co mám dělat?
- Jsi napůl člověk napůl drak, nemůžeš být buď jedno nebo druhé. Obojí! Musíš svého draka najít a přijmout ho.
- Zabila jsem ho.
- Kdybys ho opravdu zabila, byla bys mrtvá. Nosíš ho stále se sebou. Nejdřív ho najdi, musíš ho uvidět!
- A potom?
- Co potom, jaké potom? To ti nestačí, není to málo. Potom... potom už nic.
písmeno; V
místo;
bytost;*