Maximozek, (gaitrait),
absolutní mozek, jediný, ten, který myslí všechno, který je vším (proto s velkým M).
V původním technicistním a izolacionalistickém pojetí substrát Světové
Existence, Arcův mozek, Keranův mozek. Důležité bylo - "toto je jediný svět", "toto je skutečný svět".
Vize Maximozku vycházela z legendy z věků před věky, kde z hrdiny Kerana zbyde právě jen hlava a on - jeho mozek izolovaný od všech smyslů se obrací sám do sebe a stává se sám sobě světem.
Maximozek rovná se tedy Keran. Lze však mezi nimi formulovat významový rozdíl:
Keran byl vždy narozdíl od Maximozku vnímán jako celistvá bytost (viz. příběhy z
Rhéfsu), jako stále spojený se skutečnou skutečností, s touhou po ní. Maximozek byl něčím jako jeho titulem, stavem, stádiem, které Keran zcela nepřijal, se kterým se nikdy nesmířil, toužil po ztraceném světě. Pokusil se tedy uniknout do vnitřního světa - jakési simulace svého původního světa, ale že šlo jen o simulaci, bolest se vždy někde projevila a pustošila jej
(Démonův vztek).
Není to paralela zrození na tento svět?
Zároveň obsahuje techničanskou omezenost a z ní plynoucí marnost.
Keran musel přijmout tento svůj stav a odevzdat se mu a dělat vše, co je v jeho silách.
Mýtus o Maximozku - Keranovi má mnoho symbolických rovin a je pokládán za jeden z vrcholů
Kran.
Rozložení se Kerana na části (přičemž zanechává jako klíč ke svému znovusjednocení Démona), které dává vzniknout Světové Existenci, je vykládán (a pro Světovou Existenci i skutečně je) jako paralela k Boží oběti, která stvořila svět. K ní pak druhou stranou rovnice je oběť člověka na cestě k Bohu. Stejně jako člověk říká - ne má, ale tvá vůle se staň, tak na počátku stál symetrický Boží výrok - ne má, ale vůle vás všech...
Mýtus o Maximozku existuje také v nejrůznějších technických realizacích.
Ascorská pohádka o stvoření.
skutečná skutečnost
a něco veselejšího a přitom celkem k věci:)
temata:
písmeno; M
obrázky;*
bytost;*
drogs;*
příběh;*
před;*
jádro;*
Démon;*
obsah časová osa témata mapy
Arc´s
