Jenže jak obtížné je nalézt Boha a jak snadné je ho zaměnit za modlu, za pouhou jeho část.
Démon…
Démon je má nenávist.
Démon je má manipulace.
Démon je mé opovržení.
Démon je moje odmítnutí.
Démon je moje samota.
Démon je moje ovládání.
Démon vládne skrytým vztek, který si schraňuje sám v sobě a hrozí jím tobě samotnému. Skrytá bolest, kterou drží jako rukojmí. Vzal ji na sebe, aby tě ochránil, ale teď tě jí ovládá. Bojíš se ho, ale on jen vypadá obrovský a hrozivý.
Ve skutečnosti je zpola nevědomý. Proto byl od počátku představován jako program, jako kouzlo či kletba čekající na vyplnění. Ustrnul na stupni vývoje, kdy byl stvořen svým zraněním, a od té doby se jen opakuje neschopen vyléčit sám sebe. Zraňuje ve své tupé snaze chránit pořád stejným způsobem v nových situacích... Démon je ve skutečnosti malý chlapec.
Pláče a bojí se.
A ten nejmenší je největším.
A všechno se třese.
Všichni bojovali o jeho ovládnutí.
Ale nikdo nepochopil jeho podstatu.
Mluvit jeho jazykem - magickým Démonstem znamenalo používat tu prastarou řeč, jíž Démon rozumí - řeč těla, řeč doteku, řeč lásky, řeč důvěry. A dostávat se do kontaktu s Démonem znamenalo učit se snášet obrovskou bolest i obrovský pláč i obrovskou lásku, kterou on byl. Nevyslovitelnou. Proto zklamávali studovaní a učení. Mohli mluvit o Démonovi, ale nikdy ne s ním. Až budete jako děti…