Hlavní stránka

darga,  ("ta která je stále přítomná"), 
stará, velmi významná "kategorie". Žena, pocit její přítomnosti, představa, sen. Vracející se v různých podobách, stále přítomný, živý, tepající, dotýkající se.

Etymologie jména pochází nejspíš s dávného slova "argo" (tehdy ještě nespojené s Arcem!) - lepší a ze slova dar - sen. Vytvořeno však nebylo nijak záměrně. A mnohem později byla s překvapením reflektována podobnost se jménem indické temné bohyně Durgá (Durghá).
Mluvím o kategorii, protože Darga nikdy neměla samostatnou osobnost, byla naplňována krátkodobými postavami, obrazy, sny, šlo hlavně o pocit v jakýchsi nekonkretizovaných obrysech (jednotlivé konkretizace byly vždy zavrhovány).
Viz.: Andrea, Codrei, Arcer Demony.

Poslední dargou, která se však své kategorii vymkla a ožila vlastní osobností je Xemona

ukázky



You_x.gif (28132 bytes)

ukázky:

Postavil jsem jí dům a ona do něj vešla. A celý ho rozbila. Prostým gestem jen rozevřela ruce v náruč připravenou obejmout a zdi se tříštily, střepiny zrádného skla padajíc se leskly ve slunci. Je silnější než všechny nebetyčné hory slov. Propadám závrati šílenství, jen projde kolem. A šílím, že nemohu propadnout až k ní. Chtěla svoji povídku*, a pak ji zabila. Vcházela nečekaně do mých vět, křičela na mě z mých řádek, drala se do nich a já jí nedokázal dát tolik místa, nedokázal jsem jí dát všechno místo, ne tak okamžitě, jak chtěla. Vytrhla se tedy z šedi obrazovky, ze smyšlených obrazů a schémátek předem připraveného děje. Nečekala na správnou chvíli, správné kulisy ani příhodné fráze a jediným pohybem to vše rozervala jako příliš malé šaty. A zavalila mě, zalila oči přicházejícím pláčem, roztřásla ruce, rozbušila srdce, musel jsem utéct, utíkat, běžet, tančit... Ale pláč nepřicházel. Ona nepřicházela, protože ona nikdy nikam nejde - všude už je, prostě je a čeká. Proto jsem zas dál setrvával u šedivého obrazu - nenacházel jsem ji jinde víc, tohle bylo vždy mé nejvíc. Zázračné nejvíc, které mě přivedlo až k ní... Či k jejímu obrazu. Dál však ne. Kterási hranice zůstala nepřekročitelná... Tady jsem ji nacházel rozumem, byla jako křišťálové schémátko - ale schémátko. Cosi mrtvého, mimo mě. Zůstávala pevná hranice mezi mnou a jí...
Neboť vím - ona je já. Mé živé uvnitř, jádro, dech a láska, na které shlížím z výšky klapkajících slov. A z té výšky tak sám bráním svému pláči vyjít ven. Je to prosté, ale já vidím - je třeba i Jeho, toho druhého od ní, aby vešel do mého domu a rozbil falešné stěny, přes které hledím na svět i na sebe, za kterými se ukrývám před svým pláčem, strachem. Je třeba velké síly k tomu, dát se. Vejít k ní. Zkrátka vejít kamkoli. Velké síly...



temata:

písmeno; D
obrázky;*
bytost;*
psychofyz.;*
před;*
live;*
jádro;*


obsah          časová osa          témata          mapy

Arc´s