
Dhiadhen,
poslední
zrození Xemony již v Kran, avšak ještě před
konečnou démonizací.
Narodila se ve vesnici Xüllá na pobřeží moře Godraw rodičům Tanuovi a Drell.
Její narození předpověděl Dérš
Dédhranásí z chrámu Krýt.
Setkala se s Perlonem (také nedémonizovaným), poté odešla do
chrámu Krýt.
Další podrobnosti
zatím nebyly objeveny.
ukázky:
Úryvek z tzv. Xemonina
Evangelia
Toto vyprávění je báj. Mýtus. A každý mýtus je jako sen a každý sen
je jako život, je s životem nerozlučně spjatý, s ním spletený v jeden
prostor, čas a smysl, které jsou tak o tolik větší, než známe. A žádný
obraz, žádné slovo pak nestojí v mýtu samo o sobě, stejně jako žádný
život, který zná svoji báj, není životem samým o sobě, osaměle
pohozeným v jsoucnu, do něhož by vcházel kdesi zprostřed, jako tak
činíme my, abychom jej tamtéž a stejně osamělí opouštěli. Takový
příběh i život jsou jako cesta. Cesta, která snad nemluví o smyslu,
jen její rozměry ohromují a dávají cítit tajemnou a hlubokou
připatřičnost k něčemu většímu, k něčemu, co tu bylo dříve a bude i
později a čeho je právě ona cesta naplněním, jako se naplňuje
proroctví a tím povstává nové. Je to cesta, která sebou vydává dobrou
zprávu, je to evangelium. Evangelium vody, která stoupá výš,
evangelium křišťálových květů Crystaloniky. Evangelium Xemony z
Kinri...
Začíná se vyprávění o poslední cestě paní z Kinri předtím,
než se stala Xemonou
Toto jsou lidská vtělení Xemonina:
Saebillen z rodu Mondalea, rozená Kinridejská, dcera Naleho a Sánč,
pravnučka Kwisatze Haderacha z lidu Sorset Sigitara Salixe.
Sybila Temnooká, dcera lidu Kovářů, královna vodního lidu
Modrookých.
Skláv de la Rút, velká matka a paní Lesa Q.
Sina Sia Aradea, čarodějka třinácti Tsug, Ta, která hovoří s
Démonem.
Elser Sibria Rjóa Dhalijská, královna lidu Azca-Ré.
Princezna Tháia z rodů Elworů, pánů Lesa Q.
Sqaram, Ta, která hovoří s Křišťálovou Lebkou a objevuje její a tím i
své tajemství.
Sia de Kinri z lidu Kríú, Ta, která objevuje Démonův prostor a odchází
do něj.
Dhiadhen, dcera Drell a Tänua, Ta, která se setká s Démonem a stane se
Xemonou.
Celkem bylo lidských životů Xemony stodvacet devět, což je pět tisíc a
třistaosmdesáte lidských let, avšak o mnoha dalších, o nichž se vypráví,
zde pomlčíme, neboť i Lebka o nich mlčí.
O zvířecích vtěleních bude pojednáno později.
Přicházející duši provází Démon a prostřednictvím Lebky
tak činí znamení
Po deset let nepřišlo k Tänuově ženě Drell dítě. Jedenáctého jara, když
byli všichni muži z vesnice daleko na moři, zjevil se Drell ve snu její
manžel a vešel k ní. Byl celý krásný a zářící a hlavu měl jako z jednoho
kusu křišťálu. Jako ve skutečnosti slyšela Drell dětský smích a sen byl
tak silný, že sama vyplula Tänuovi vstříc, a když se milovali, moře kolem
lodi bylo horké a vřelo a bylo to velké znamení, jak všichni viděli. Mnoho
takových menších znamení provázelo pak Drell, když nosila dítě pod srdcem
a mnozí se jí báli. Ne však zvířata, která jihla a radovala se a nejvíc v
den, který jí byl určen. Tak přišla na svět Dhiadhen, aniž by přitom
jedinkráte zaplakala, naopak se smála a od malička milovala svoje rodiče a
moře a rodiče milovali ji a milovalo ji moře a vozilo ji na hřbetech vln a
krásných delfínů.
Duši provází znamení těch, kteří jsou na cestě
Zprávy o zázračném dítěti, které je očekáváno, donesly se i k
představenému Velkého Chrámu Kannau Krít. Ten se ihned vypravil a tajně
navštívil osadu Tänua a Drell, která se nazývala Xüllá a ležela v zálivu
pod úbočím Lo-omy. Když o tom Drell zpravil tajný posel, velmi se
radovala, ale také velmi zpychla a všude chodila s velkým břichem
odhaleným. A skutečně se stalo, že dvanáctý Aran Velkého Chrámu Déhrš
Dédhranásí, spatřiv ženu Drell, roztrhl své roucho zjizviv přitom hluboce
svá prsa, padnul k zemi a dlouho nevstal. Drell se velmi polekala, vida
ale Arana z Velkého Chrámu ležet u svých nohou, zvedla se její hlava
vysoko a ještě výš a ona byla pyšná. A byla ještě víc, když se Déhrš
uklonil podruhé a potřetí. On však řekl:
“Nemohu se uklonit víc, nemohu dost roztrhat svůj šat ani rozdrásat své
tělo, neboť utrpení, které vidím, je nezměrné.” A hlava Drell velmi klesla
a její ústa zůstala otevřená a mysl poděšená, když Déhrš takto odešel,
aniž řekl víc.
Nic však nebylo protivnější hrozným slovům, než štěstí a radost, které
bez ustání provázely Drell a její dítě, jež bylo miláčkem bohů. Jen
Nejstarší tušili, že i miláčkem samotného Démona, který své vyvolené
pozvedává, aby je ponížil a ponižuje, aby je pozvedl. Sama Dhiadhen
nevěděla nic, neboť všechno k ní přicházelo samo a ona ničeho nečinila.
Byla jako šťastná duše, která se vrací na známá místa a všechna je
poznává; jako duše, která se zná s dušemi všech ostatních a ony ji
poznávají a vítají. Zdálo se, že se neučí, jen rozvzpomíná. Viděla víc než
ti nejstarší a čas jako by pro ni neexistoval. Viděla jím do minulosti
stejně jako do budoucnosti a její mysl byla plná obrazů. Jen sama sebe
neviděla. Když se tak stalo, poprvé navštívil její tvář smutek. A starší
pokyvovali, neboť po dni následuje noc a temnota předchází slunce
zářivější.
Duše se brání své cestě, avšak radosti dětství jsou
nenávratně ztraceny
Obrazy, které dříve k Dhiadhen přicházely jako její zvířecí přátelé, s
nimiž je příjemné si hrát, v tom čase nabraly na síle a začaly k Dhiadhen
promlouvat. Bránila se jejich řeči, ale nemohla odolat a ony ji
zavalovaly, drtily a ovládaly a mnoho ji kamsi strhávaly. Dhiadhen se
velmi zlobila a vzpouzela, neboť poprvé ucítila sílu větší než byla její a
poprvé zakusila rozdílu mezi sebou a obrazy a také mezi obrazy a
skutečností. A byla velmi zmatená a zlá a panovačná a zase smutná a
nemluvná, ale nic nepomáhalo. Staří přátelé ji opustily a s nimi i staré
radosti, takže ani prohánět s delfíny se nemohla a kudy chodila, tudy
trpěla roztržená vedví a sama. A Drell marně chtěla pomoci své dceři,
neboť ta byla již daleko a volala ji matka větší než všechny matky lidské.
A Tänua chtěl marně pomoci své dceři, neboť ta byla již daleko a volal ji
otec větší než všichni otcové.
temata:
písmeno; D
ukázka;*
bytost;*
jazyk;
obsah časová osa témata mapy
Arc´s