Hlavní stránka

Xemona Kinri(Xemona Xa Xea Kinridea de la Monde),
Xem, Xeramii, Kinrita, v současnosti (a již dlouhou dobu) hlavní ženská postava v Kran, protipól Perlona. Darga, ale s vyhraněnou „nedargovskou“ osobností. Její těsná předchůdkyně byla Arcer Demony z podzemí starého Czenszoranu. Odtud také Xemonino jméno - X-Demona - Xemona. Vykládáno jako x-tá podoba Démona. Pozdější výklady etymologie jména zohledňují širší kontext Xemonina života a vychází z jazyků na Relu Taom - Xemona jako „skh Themonen“ - „hledající boha“ či „(ta) s bohem“. Xemona jako jediná postava Kran má cosi jako životopis - historii.

Ženský protipól Perlona, spolu s Arcem a Ohnivookou tvoří bionarovskou čtveřici.

zpodobena v mnoha postavách různých příběhů: Xeana, Zet, Sibria Rjóa ad.

Jí patří v Kran nejvíce sídel - Crystal Pallast, Crystalonika, Czenszoran, Dhorlin, Popelka.

ukázky

XemonaFialova1xx.jpg (216331 bytes)

asi nejpovedenější Xemonin portrét



Xemona, jak si ji představovala Vilma Kadlečková

!!!god.jpg (98538 bytes)

inspirace pro Xem

XemonaTusiMensi.gif (48524 bytes)

variace na kolorovaný portrét



Xemona vyextrahovaná z mandaly z holotropního dýchání



zde ona mandala z HD



Xemona sněžná



velká inspirace pro Xemonu - Sigourney Weaver & Alien



Xem&PerSnezni.jpg (124858 bytes)

a není to jen Xemona, zde parťák Perlon

Xem&PerInSkyra.jpg (152324 bytes)

rovněž tak s parťákem na návštěvě ve Skyře



ukázky

Radost, nic než radost, to je modřechladný klid a nic než klid, tma noci, smír osamění, hloubka ticha, v níž tančím na počest nehybnosti, klid a nic než klid, vcházení, vplývání, noření, ztišení, kapky věčnosti čeří mé kruhy na hladině prázdna, jsem krásná tak krásná, oči mé zavřené polapily nekonečno

  O Xemoniných rodičích

...bytosti tak rozervané, a přesto či proto tak krásné... ona, tanečnice na třžištích a nočních hostinách boháčů, vláčená ve voze s plachtou na cáry pro misku kamfovníkové kaše a pár ekuldů špínou hostinských přístavků a panských postelí, přesto dcera čarodějky s krví horkou a rychlou, tančící před odulýma očima plnýma půlnočního chtíče dávno zapomenuté formule nestaršího magického jazyka... on šlechtic, budoucí vznešený pán bohaté horské usedlosti a tisícihlavých stád, zatím syn kněžky vzešlý z nejposvátnějšího spojení na vrcholku hadího dechu, zasvěcený neznámu a k němu odsouzený... Naleth Ishua de Thra Mondaleia, šlechtic a pán, a Sánč, tanečnice a nevěstka, rodiče vybraní pro budoucí Démoničanku.

pokus o Xemonin životopis

Začátkem horkého léta roku 840 tehdejšího Ostrovního letopočtu (92 podle Sauk) přichází na druhé planetě hvězdy Relu A, na Relu Taom, na ostrově Suarén na svět - podivně tiše, bez křiku a pláče i bez toho, že by způsobila bolest své matce - zdravá, krásná holčička, která dostane jméno Saebillen. Dům v malé osadě Kinrida, na břehu řeky stékající z ostrovních hor, je plný štěstí. Otec Nale je obratným úředníkem ve službách krále a svou dceru miluje stejně jako její matku, bývalou prostitutku z vyšší společnosti Sánč, kvůli níž se rozešel s vlastní rodinou. Nikdo z nich neví, že Saebillen, v běžné podobě jména Sybila, je nepřímým potomek Kwisatse Haderacha (titul pro "nejvýše osvíceného") z civilizace Sorset (Šlechtitelé - tehdy už asi tisíc let mrtvé) - Sigitara Salixe, jenž na Relu Taom opustil svoje tělo.
Když je Sybile devět let je Nale zabit. Matka ji zanechává u Naleho rodičů a vrací se ke své minulosti. Ortodoxní Mondaleové, chudší šlechticové ze stejnojmenné osady, Sybilu jako dceru prostitutky nikdy nepřijmou. Holčičku vychovává starý Byrk, poslední mnich ze zbořeného kláštera Kríít. Skutečnost, že je to pozorovatel tehdy dominantní civilizace Světové Existence - Ailor (Poutníci, zanikli nedlouho po objevu super-transpásma beta Velké Horizontály), souvisí přímo s hledáním nového Kwisatse Haderacha. Přestože Byrk stráví se Sybilou mnoho času a mnoho ji naučí, nezjistí, že právě ona je tím, koho hledá, a umírá (opouští planetu).
Díky schopnostem, které v ní Byrk probudil a naučil ji pěstovat je, stává se ze Sybily nejlepší špiónka jedné ze znepřátelených polovin ostrova. Ona se také hlavně podílí na exodu své civilizace roku 120 p.S., při kterém také umírá zasažena tajemnou infekcí, jež sama dopomohla získat.
Křišťálová lebka Sigitara Salixe, se kterou se díky Byrkovi setkala v ní však probudila již dříve schopnosti Kwisatze Haderacha a Sybila neumírá, jen přechází do dalšího života a to dokonce s celou svojí osobností a pamětí. Probouzí se v mysli mentálně postižené holčičky z lidu Kovářů na pobřeží kontinentu, u něhož ležel - tou dobou už zmizelý - ostrov Suarén (to vše díky lebce, kterou přenesli Poutníci a se kterou se kovářská holčička dostala do styku). To je roku 215 podle Sauk. Sybila si pamatuje svůj první život a používá tedy stejné jméno. Odchází k národu Modrookých, kteří žijí z větší části pod vodou. Vede je k vítězství nad nepřátelskými Kováři i primitivními kmeny z vnitrozemí a stává se jejich vládkyní. Stává se také matkou, ale její muž N´naka umírá, aniž by svého syna spatřil. Ten umírá ještě než dostane jméno spolu se svou matkou při obraně Modrookého lidu a Křišťálové lebky roku 243.
Do dalšího života vstupuje Sybila bez vzpomínek na ty minulé, roku 496 jako Skláv de la Rút, dívenka z nejchudší vesnice, která se dostane až ke králi. Tam se setkává s dalším Poutníkem, který hledá ztracenou Křišťálovou lebku. Poutník je zabit a Skláv přikována k dubu, pod jehož kořeny je skryta lebka. Skláv takto zůstává až do roku 521 a to díky tomu, že zakládá ze zbytků senzitivního lesa Modrookých později tolik legendární Les Q, jemuž propůjčuje svoje vědomí a vědomí lebky.
V dalších 4650 letech nevystupuje jako žádná samostatná bytost, avšak prostřednictvím Lesa Q a Kultu Lebky je spojena s mnoha osudy. Nejvýznamnější z nich jsou San Sia Aradea - proslulá kouzelnice, která se dostane až do kontaktu s Démonem (jeho působení vysvětluje ono čtyřtisícileté zpoždění Relu A), a Elser Sibria Rjóa Dhalijská (nar. 862), královna lidu Azca-Ré.
Do dalšího skutečného života vstupuje v Lese Q jako princezna z rodu Lesních pánů Elworů roku 5 171. Umírá však velmi mladá - roku 5 187, kdy byli všichni Elworové vyvražděni.
Deset let poté přichází do Lesa Q rodina uprchlíků s holčičkou Sqaram. Ta se s lesem sžívá, objevuje hradiště Elworů i Lebku. Nedokáže se jí však zmocnit, protože ta je zablokována posledním příkazem svých pánů a ovládá část lesa nenávistí ke všemu lidskému.
Až roku 5 214 - tehdy je Sqaram 22 let - přicházejí na Relu Taom Kríú - Hledači, objevují les Q i Sqaram. Pomáhají jí zlomit odpor lebky a přitom dochází ke spojení lebky a Sqaram a propojení všech životů.
Sia de Kinri se pak stává členkou jednotek speciálního určení (Murena, Baracuda,) a s Kríú žije až do roku 6006, kdy se spolu s Perlonem d Erdia e Rhan stává v Horizontální deltě Démonickou bytostí, později známou pod jménem Xa Xemona Xea Kinridea de la Monde či krátce
Xemona Kinri.

ukázka: O Xemoně
Sia de Kinri byla posledním životem budoucí Xemony před jejím příchodem do nejvyššího prostoru Světové Existence - do Kran. I ona někoho ztratila. I ona ve chvíli, kdy nejvíc potřebovala sílu. A tak v dlouhé řadě prošlých věků můžeme vidět přicházející Xemonu jako matku stále ztrácející své dítě, jako ženu stále ztrácející své muže. Už jako Saebillen umírá bez Garäna s dítětem teprve čekajícím spatřit svět. Jako Elser je zabita uprostřed svojí lásky, jako Aradea opuštěna všemi, které sama vydává smrti, jako princezna Elworská vidí umírat celou svoji rodinu. A to ji žene vždy dál. Sama proti světu. Horečnatá, vypjatá až hysterická, vždy vepředu, nejdál, přesto jí stále něco podstatného uniká.
A tak, když se objevuje v Kran a kdovíco ji vyhání z malé rybářské vesnice, kde se narodila, do hor, potkává jako první bytost a předzvěst následujících událostí lva. Je to nádherné, obrovské zvíře, strážce Crystaloniky, o níž Dhiadhen ještě nic neví, a od té chvíle se začíná odvíjet příběh, kterého síla spočívá v tom, že není náhodný, že cokoli se v něm děje, je jakoby odpovědí na kdysi vyslovené otázky, kdysi žité životy. Není to příběh ani život sám o sobě, jako jsou mnohé, které známe a žijeme, nejsme v něm vytrženi ze souvislostí, osaměle vrženi do něj kdesi zprostřed, abychom jej tamtéž a stejně osamělí opouštěli. Ne, není to možná smysl, je to jen připatřičnost k něčemu většímu, k něčemu, co tu bylo dříve a bude i později, naplnění toho, jako se naplňuje proroctví a tím povstává nové. Není to příběh, je to evangelium.

Postavil jsem jí dům a ona do něj vešla. A celý ho rozbila. Prostým gestem jen rozevřela ruce v náruč připravenou obejmout a zdi se tříštily, střepiny zrádného skla padajíc se leskly ve slunci. Je silnější než všechny nebetyčné hory slov. Propadám závrati šílenství, jen projde kolem. A šílím, že nemohu propadnout až k ní. Chtěla svoji povídku*, a pak ji zabila. Vcházela nečekaně do mých vět, křičela na mě z mých řádek, drala se do nich a já jí nedokázal dát tolik místa, nedokázal jsem jí dát všechno místo, ne tak okamžitě, jak chtěla. Vytrhla se tedy z šedi obrazovky, ze smyšlených obrazů a schémátek předem připraveného děje. Nečekala na správnou chvíli, správné kulisy ani příhodné fráze a jediným pohybem to vše rozervala jako příliš malé šaty. A zavalila mě, zalila oči přicházejícím pláčem, roztřásla ruce, rozbušila srdce, musel jsem utéct, utíkat, běžet, tančit... Ale pláč nepřicházel. Ona nepřicházela, protože ona nikdy nikam nejde - všude už je, prostě je a čeká. Proto jsem zas dál setrvával u šedivého obrazu - nenacházel jsem ji jinde víc, tohle bylo vždy mé nejvíc. Zázračné nejvíc, které mě přivedlo až k ní... Či k jejímu obrazu. Dál však ne. Kterási hranice zůstala nepřekročitelná... Tady jsem ji nacházel rozumem, byla jako křišťálové schémátko - ale schémátko. Cosi mrtvého, mimo mě. Zůstávala pevná hranice mezi mnou a jí...


temata:

písmeno; X
bytost;*
jazyk;



obsah          časová osa          témata          mapy

Arc´s